Dítě -  svěření nezletilého dítěte do péče

Formy péče o dítě

• výlučná péče jednoho z rodičů
• střídavá péče
• společná péče obou rodičů
• péče jiné osoby

Co soud zkoumá při rozhodování o péči o dítě:

• zájmy dítěte
• osobnost dítěte
• životní poměry rodičů
• citovou orientaci a zázemí dítěte
• výchovné schopnosti rodičů
• stálost výchovného prostředí
• citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám
• dosavadní péči o dítě ze strany rodičů
• schopnost rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem

Soud nezkoumá zájmy rodičů. Soud zkoumá, co je nejlepší pro dítě. Velmi často to, co je dle soudu nejlepší pro dítě, není nejlepší pro jednoho z rodičů, a mnohdy ani pro jednoho z nich. Zákon stanoví, že před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Má se za to, že dítěte je tohoto schopno od svých 12 let. Za daných okolností tedy soud musí zkoumat názor dítěte.

Výlučná péče

Výlučná péče představuje případ, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů. Druhý rodič je přesto i nadále zákonným zástupcem dítěte, kdy tento má:

• právo styku s dítětem
• právo spolurozhodovat o významných věcech týkajících se dítěte (např. určení jeho bydliště, výběr školy, rozhodování o neběžných léčebných a obdobných zákrocích aj.); pokud by byl druhý rodič z rozhodování "vyloučen", tak má právo se obrátit na soud, aby tento vydal rozhodnutí závazné pro oba rodiče
• vyživovací povinnost k dítěti

Styk dítěte s druhým rodičem

Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo se stýkat s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte. Právo styku (v tomto rozsahu) má i druhý rodič. Rodiče se dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se, nebo vyžaduje-li to zájem dítěte, upraví styk soud svým rozhodnutím. V takovém případě se rodič, který má dítě ve své péči musí těmito soudem stanovenými podmínkami řídit. Druhý rodič už nemusí - nemusí svého práva styku využít (jedná se o jeho právo, nikoliv povinnost). Nicméně opakované nevyužívání styku s dítětem může vyústit v omezení práva styku (změnu soudního rozhodnutí).Soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. Rodiče se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

Společná péče

Jedná se o formu péče, která není příliš často využívána. Jedná se nicméně o formu péče, která dává rodičům naprostou svobodu, jak budou o dítě pečovat. Vše je na domluvě a spolupráci rodičů. To je i slabou stránkou této formy péče - opakované či dlouhodobé neshody rodičů nemají jiného řešení, než soudní cestou, která vede k nové úpravě péče o dítě. Tato forma péče je stanovována v případě, kdy se jsou schopni oba rodiče dohodnout na všech aspektech týkajících se péče o dítě a chtějí tuto společnou péči i realizovat. Zejména je využívána v případě, kdy rodiče společně zůstávají bydlet v jednom bytě či domě. Není to ovšem podmínkou. Rodiče nicméně musí bydlet alespoň v bezprostřední blízkosti. V případě této formy péče zpravidla nebývá stanovováno výživné k tíži ani jednoho z rodičů.

Střídavá péče

Jedná se o velmi diskutovanou formu péči, jak mezi rodiči, psychology, právníky, tak i soudy. Má své příznivce a naopak i své odpůrce. Jedná se nicméně o formu péče, která zachovává práva obou rodičů pečovat a stýkat se s dítětem a právo dítěte na výchovu obou rodičů. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi tam, kde jsou k ní podmínky, tuto formu péče upřednostňuje před ostatními. Významná rozhodnutí Ústavního soudu Nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13 - soudy mají preferovat střídavou péči tam, kde jsou k tomu předpoklady.
Nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13 - vzdálenost bydliště rodičů není a priori důvodem k zamítnutí střídavé výchovy Soud střídavou péči zpravidla neschválí v těch případech, kdy rodiče mezi sebou nejsou schopni komunikovat a dohodnout se na základních otázkách týkajících se dítěte. Střídavá péče není o spravedlivém "rozdělení" dítěte mezi rodiče. Musí se jednat o formu péče nejlepší pro dítě. Střídavá péče spočívá v tom, že je stanoveno určité časové období, po které je dítě u každého z rodičů (například 7 dní u otce a 7 dní u matky). Po tuto dobu nese každý z rodičů náklady na dítě sám a o další výdaje by se měli dohodou podělit (soud může nicméně stanovit i povinnost jednoho či obou z rodičů platit výživné).

Pokud i nadále máte nějaké dotazy, neváhejte a napište nám... pomáhali jsme, pomáháme a pomáhat budeme :-)